Počítám do tří!

Taky vás překvapilo, jak se váš život změnil po narození prvního dítěte? Že všechno, co jste předtím budovaly, svoji osobnost, koníčky, pracovní dráhu, bylo najednou pryč? Pamatujete ještě na to, jak jste se cítili ty první měsíce? 
Možná se dokážeme dost dobře připravit na rodičovství prakticky a zajistit všechny technikálie potřebné pro péči o dítě. Na co se však připravit nedokážeme, jsou všechny ty pocity a stavy spojené s tím, že je tady nová bytost, která je na nás kompletně závislá a stáváme se strojem (a ultimátním zdrojem) pro zajišťování jejích potřeb.
Ztrácíme svobodu a autonomii. Ztrácíme samy sebe a stáváme se neviditelnými. 
Co vlastně reálně od mateřství očekávat? A jak se vyrovnat se ztrátami, které přinese? 

Naše blízkost, přítomnost a konání zklidňuje nervovou soustavu našeho miminka. Není tedy divu, že sa prvé roky upozaďujeme a u toho ztrácíme svoji vitalitu, jiskru a šmrnc. 
Jak se ale stane, že jsme z toho celého období rodičovské tak strašně vyřízené? 

Nejde jen o emocionální a fyzickou zátěž, ale taky o tu mentální.
Jak jsme dlouho doma s dětmi, tak se nám nějak plíživě postupně do portfolia dostane množství další práce, ke které jsme se původně vědomě neupsaly. Spadl nám do klína trojboj: děti, prádlo, žrádlo i s bonusem dalších povinností. 
Podíváme se na to, co je pravdy na tom, že se ženám na mateřské snižují kognitivní schopnosti a že se o nás někdy říká, že máme “mlíko v hlavě”.
Vrátí se to někdy zpátky do normálu? 

Další výzvy přicházejí, když nám děti odrůstají a začínají vylétat z hnízda. Ne až po pubertě, ale třeba jen do školy. Najednou přijde smutek, lítost i truchlení za tím, co bylo a už se nevrátí. 
Jak to, že jsme to miminovské období nedokázaly víc ocenit, když byly děti malé? A jak se s tím rozloučit a dobře to odtruchlit?

Jako společnost máme malou dovednost dobře uzavírat etapy, dobře ukončovat. Strašně rychle to pofrčíme a pak je nám to líto.
Málo slavíme konce, kde můžeme vidět, co jsme získali a oplakat co ztrácíme, aby nám zbyla kapacita začínat dobře to další. Potřebujeme takové dožínky pro každou etapu života!
Je vám líto za tím, co jste v mateřství nestihly? Mateřství je strašně obohacující, ale taky svazující.

Když jsou děti malé, tak na mnoho věcí nedosáhnem. A i když online najdeme spoustu inspirace, co všechno bychom mohli s dětmi dělat, nejde to stihnout všechno. A někdy nejde stihnout vůbec nic.
V této epizodě se podíváme na to, co nám mateřství vzalo, co nám dalo a jak s tím dál naložit. 

Celý rozhovor (80 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Co s tím našim dítětem je, že na nás pořád útočí? A jak se postarat o to, aby neubližovalo svému zranitelnějšímu sourozenci?

Často se ptáte na dětskou agresivitu. Kopnou. Kousnou. Něco po nás hodí. Jakoby z ničeho nic. V jednu chvíli si hrají a pak se v sekundě promění v “neúprosného zabijáka”. Wtf?!

My se ještě jakž-takž dokážeme ochránit, ale co dělat, když takhle starší dítě vyjede na miminko? Chceme, aby měli spolu děti vztah. Nezakazujeme kontakt a dotyky. Avšak totálně nás děsí, jak rychle se od něžného hlazení dokáže dostat do škrábání. Nemáme šanci to zastavit dřív, než se to stane. Dokonce to někdy přichází až po pár měsících, kdy to mezi nimi bylo skvělý.

Co je za tím? Jak tomu předcházet? A co dělat ve chvíli, kdy se to děje?

V druhé epizodě Q&A se podíváme na vaše nejčastěji se opakující dotazy ohledně dětské agresivity a sourozeneckých šarvátek.

Proč se ani starší sourozenci skoro nesnesou? A co dělat, když se naše náctileté děti mlátí do krve?

Tato epizoda je předskokanem naší páté série, kterou odstartujeme 10. září 2026. V rozšířené verzi ji najdete na našem ⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠ a ⁠herohero.co/pocitamdotri⁠ pod záložkou BONUSY.

Děkujeme, že se i nadále zajímáte o to, jak tu výchovu nedělat hovadsky. 🙆⁣🙆🏻‍♀️

Souvisí strategie HODNÉ HOLKY se společenskými očekáváními, nebo je to reakce na trauma způsobená autoritářskými rodiči? A nebo je v tom ještě něco jiného? A můžeme našimi výchovnými postupy předejít tomu, aby z našich holek vyrostly ženy, které ustupují všem na úkor sebe? 👀
O tom jsme si povídaly na živém vystoupení našeho podcastu v rámci Letní podcastové scény. Podívaly jsme se na deset znaků PEOPLE PLEASERS a rozebraly několik situací, kdy je pro nás těžké nastavit si vlastní hranice a říkat druhým ne. 🙂‍↔️
Jak v tom podpořit naše děti? Máme zasahovat, když ustupují druhým a plní jim jejich přání, nebo to může být v něčem kontraproduktivní? 🙏
Nemyslime si však, že se tento scénář týka jenom holek. Existují i empatičtí, citliví, na druhé se dobře naciťující a rozdávající se HODNÍ KLUCI. I pro ně může být challenge nespadnout do extrémů svých darů. 🫠

Čeho se však obáváme trochu víc je, aby naši kluci neskončili v útrobách manosféry. Aby jejich vitalita, živelnost a bojovnost nevedla k přehnané tvrdosti a páchání trestných činů. 💪
Jak je dobře životem provádět, aby z nich nebyly totální hovada? Řekneme si, co může klukům pomoci nehledat svoji identitu v skupině Andrewa Tatea a jemu podobným. A jak zařídit, aby patřily spíš k nám, než k Andrewovi a podobným hovadům. 🧐

Všechny naše epizody v kompletním rozsahu i s bonusovými materiály najdete na našem herohero a forendors. 💙

Vlaďka má pro vás navíc na jakvychovavat.cz webináře Jak vychovávat HOLKY a KLUKY a nezbláznit se. Tam se k tématu dnešního živáku dozvíte, jak nejlíp na ně. S kódem “léto” je budete mít za příjemnější cenu. 🌸

Taky se vám stává, že se lidi na ulici tváří, jakoby nikdy neviděli děti? Nebo často narážíte, že vaše širší rodina ví jen málo o vývoji dětí a nevěří na žádné diagnózy? 
Nejste samy!

Lidi často vidí křičící dítě a řeknou si, že to je rozmazlený spratek. Ta vaše (nezvládnutá) výchova. A to ani nemusí být dítě neurodivergentní. Jak v takových případech vysvětlovat okolí, co se s dítětem děje a proč se chová tak, jak se chová?
Nemusíme se omlouvat. Fakt ne. To, co funguje, je lidi edukovat. Potřebujeme světu pomoci přeložit svět našeho dítěte. Aby tomu rozuměli a nakonec měli větší pochopení.
Jít bojovat se řvoucími dětmi v náručí proti pindající pani v MHD je náročná disciplína. Avšak ne vždy jsme ve stavu, kdy máme dost empatie na rozdávání a pak potřebujeme ochránit aspoň sebe.  V případě dlouhodobých vztahů je však rozhodně lepší cesta skrz napojení a edukaci, než fight. V této epizodě si povíme JAK a taky CO dělat, pokud nám ani edukace nezafunguje.

Zabrousíme i k tématu sourozenců a to konkrétně do situace, kdy má jedno dítě nějaké výrazné náročnosti, které vyžadují víc naší péče a to druhé je neurotypicky splavné. 
Co dělat, aby naše nenáročné dítě nevyrůstalo ve stínu svého sourozence? Na co dát pozor, aby nestrádalo?

U dětí na spektru často narážíme na bezohledné až agresivní chování. V zátěži snadno spadnou do ještěřího a žahavkovýho mozku. Mají horší seberegulaci, sníženou schopnost číst, jak se druhý cejtí a co s ním naše chování dělá.
Fyzická agrese je často o KOMUNIKAČNÍM ŠUMU: “snažím se vyjádřit, co potřebuju a dělám to blbě” nebo “čtu špatně, co jde z tvojí strany” - a nebo o SENZORICKÉM PŘETÍŽENÍ. 
Pro ten druhý případ si pojďme zopakovat postupy z předchozí epizody. 
V této epizodě se zaměříme hlavně na to, jak reagovat, když naše neurodivergentní dítě ublíží jinému dítěti a jak ho postupně učit se omluvit.
Napovíme: Je to běh na dlouhou trať.

Nakonec se podíváme taky na to, jak se za sebe a naše dítě postavit u lékaře, když nám autorita v bílém plášti necitlivě nebo nesrozumitelně sděluje nějakou diagnózu a my se cítíme malí a bezmocní.
Musíme si uvědomit, že v ordinaci nejsme jenom pasivní příjemce informací. 
Jsme klíčový partner v péči a zároveň expert na naše dítě. Když na náš odborník chrlí diagnózu, pojďme zastavit ten rozjetý vlak. A když se to napoprvé nepodaří, vždy můžeme dát zpátečku a znovu se doptat nebo si dovykomunikovat to, co potřebujeme.

Celý rozhovor (53 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

Co funguje s jedním dítětem nemusí fungovat s jiným. My jsme různí, děti jsou různé a každé z nich bude potřebovat trochu jiný přístup. Zejména pokud má neurodivergentní fungování nervové soustavy. Potřebujeme trochu experimentovat, co nám s dětmi pomáhá a funguje.

V této epizodě si ukážeme nástroje do situací, kdy je to dětské chování v něčem extrémní.
Když je všeho moc. Moc aktivace. Moc vjemů. Potřebujeme snížit ten stres. Jak na to? V této epizodě rozebereme několik konkrétních typů, jak postupně děti dostávat víc do pohody. Důleźité je vědět, že to nepůjde hned z extrému do pohody, potřebujeme se tam dostat postupně.
Pomůže nám správně nastavená senzorická stimulace, přesné vjemové a pohybové “svačinky”.

Nezapomínejme určitě na PROPRIOCEPCI. Hluboké receptory a struktury, které přinášejí informaci o tom, kde se nachází naše tělo, a když jsou správně stimulované, tak přinášejí intenzivní sebe/regulaci. Tady bude fungovat tzv. HEAVY WORK, o které jsme mluvily už v předchozích epizodách a v této si řekneme jak konkrétně může vypadat.
U různých dětí bude taky fungovat různá SENZORICKÁ VÝŽIVA, která nám pomůže zejména u přechodů, kdy dostat se z místa A do místa B je, jak už víme, pro děti velikou výzvou.
Když něco nejde, hledejme cesty. Varianta tlačit nebude fungovat.

Povíme si taky jak a kdy mluvit s dětmi o jejich zdravotním stavu a jinakosti. I v tomto chceme aby se necítili menejcenne a zároveň rozuměli tomu, proč jim nějaké věci nejdou tak, jak by si představovali nebo jak od nich okolí očekává. Pojďme zkusit nemluvit o jejich divergentním nastavení jako o problému. Sdělujme jim radši mapu fungování jejich mozku.
I když jim jejich dary způsobují potíže, potřebujeme s nimi být víc v jejich emočním mozku a opět aplikovat connection before correction. To co chceme je pomoct jim lépe přijmout svou jinakost.
A ještě jedna důležitá věc: Kdykoliv o tom s dětmi budeme mluvit, ať to nezní jako omluva. Pojďme normalizovat, že lidi jsou různí a někteří ještě různější.

Celý rozhovor (48 min.) s předstihem najdete na ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠herohero.co/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠a ⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠forendors.cz/pocitamdotri⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠.

PS: Vstupenky na Letní podcastovou scénu jsou pořád v prodeji! Osobně se uvidíme již 28. července od 19 hod. v Trojském pivovaru, kde si budeme povídat o tom, jak nevychovávat hodné holky, které budou v dospělosti ustupovat všem na úkor sebe a agresivní kluky, ze kterých se přinejlepším stanou obdivovatelé manosféry. 👀 Lístky pořídíte ⁠zde⁠.